Bezbatour
infolinka +420 773 114 444 (Po-Pá: 9:00-15:30)

Postižený turismus bez lidí s postižením
16 říjen, 2017

undefinedDnes už většina cestovních kanceláří ví, že je určité procento klientů s postižením. Řada cestovek má v nabídce hotely označené za bezbariérové. Skoro bychom si mohli pomyslet, že už je to pro ně běžná záležitost. Pokud se ale k cestě rozhodneme, zjistíme, že servis pro lidi s postižením je spíše jen taková z nouze ctnost.

V cestovní kanceláři vám třeba řeknou, že celý hotel, o který máte zájem, je bezbariérový, a vesele vám dovolenou prodají. Jenže v takovém hotelu jsou obvykle pouze jeden až tři pokoje, které skutečně plní standardy bezbariérovosti. Cestovní kancelář si ho buď vůbec nevyžádá, nebo po týdnu ověřování jeho dostupnosti zjistí, že už je obsazený. Vy se pak můžete vrátit na začátek a znovu vybírat hotel, u kterého se opět bude dlouhou dobu zjišťovat dostupnost pokoje.

Takto si zatančíte mezi výběrem a poptávkou, dokud nebudete mít štěstí na volný pokoj (jestliže si červnovou dovolenou objednáte už v prosinci, tak se to třeba i stane), nebo prostě budete mít smůlu a natrefíte na někoho, kdo si bude myslet, že když je hotel bezbariérový, znamená to, že jsou bezbariérové všechny pokoje, a prostě vás někam vrzne.

Cestovní kanceláře se vám budou snažit vyhovět, ale zároveň nechápou, že co je pro jednoho bezbariérové, může být pro druhého naprosto nevhodné. Když klientům vyjednávám vhodné prostory, vždy se nejprve setkám se vstřícným přístupem, jenže ve chvíli, kdy vyžaduji podrobnosti, spíše než odpovědi slýchám věty typu: „Už jsme tu měli vozíčkáře a nikdy nebyl problém.“ Narážím na nechuť řešit něco, co už se jeví vyřešené.

Široká sedadla, bezlepková dieta a výhled na oceán

Potřebné informace zpravidla přímo od hotelů či velkých cestovních kanceláří nezískám, přestože právě pro ně by shromáždění těchto informací byl nejmenší problém a zároveň značný přínos. Je pro ně například zcela běžné, že jejich rezervační systémy vám okamžitě zjistí dostupnost pokoje podle výhledu, o který máte zájem, že si zvolíte nějakou konkrétní dietu a celou řadu dalších věcí. Proč v těch to systémech tedy není nějaká základní typologie bezbariérovosti? Proč je potřeba obsazenost bezbariérových pokojů zjišťovat zvláštní e-mailovou komunikací, která zpravidla trvá několik dnů?

Tak třeba informace o tom, zda je pláž u hotelu dostupná bez schodů, je relevantní pro masívní kupní sílu, počínaje lidmi s poraněným kotníkem přes seniory, matky a otce s kočárky, obézní lidi a lidmi na vozíku konče. Nabídky cestovních kanceláří běžně zohledňují v populaci daleko méně zastoupené potřeby, než jsou potřeby bezbariérového přístupu.

Zřejmě strategickému uvažování ekonomů turismu o lidech s postižením brání ně-jaké zažité představy. Člověk s postižením je u nich zřejmě někdo, kdo chodí leda k lékaři, a když už se hrdinsky vydá někam jinam, je jen individuálním případem, kterému se pomáhá bezprostředně, jak to přijde.

Co ale potřebujeme, je uvědomění, že je tu nemalá skupina rovnocenných potenciálních zákazníků se specifickými potřebami, které je třeba řešit nikoliv případ od případu, nýbrž se systematicky na ně připravovat. Pochopení, že lidé s postižením chtějí stejné věci jako lidé bez něj a že se nejedná o hrdinský boj s osudem, je tak nějak lidsky samozřejmá věc. Jedině tak se lze pohnout kupředu.

Záplaty nad propastí

Aktuálně potřebné informace nakonec dostanete především od malých organizací s omezenými zdroji, které mají k odstranění propasti mezi turismem a lidmi s postižením přímou motivaci – většinou osobní zkušenost. Bezbatour, ve které pracuji, je jedna z nich. Jejich výhodou je právě ten bezprostřední vztah k lidem s postižením, a tedy i odpovídající zkušenosti. Nevýhodou jsou však jejich omezené zdroje. Pro relativně nevýznamné hráče na trhu je získávání „nestandardních“ informací a ovlivňování charakteru turismu ve všech směrech velice náročný a nákladný proces. Tento problém se částečně kompenzuje tím, že takové organizace jsou už na mnoha místech po světě, takže díky vzájemné spolupráci jsou si přínosem.

Co se dá se situací dělat? Především, i když máte nějaké postižení, nebojte se cestovat! Není to sice vždy med, ale člověka dobrodrůžo i mnohému naučí, a dokud lidé s postižením nedají jasně najevo, že do světa turismu patří, nic moc se nezmění. A ať už máte či nemáte postižení, volte dodavatele svých zájezdů odpovědně – vždy si můžete zvolit takového, který situaci v turismu nějakým způsobem posouvá. Nebo alespoň můžete svému dodavateli dát jasně najevo, na čem by měl zapracovat. Mise cestovní agentury Bezbatour nespočívá jen ve využití tržního prostoru, který svým zpátečnickým přístupem nechávají cestovní kanceláře nevyužitý, nýbrž zejména v dlouhodobém úsilí o edukaci „velkých hráčů“ turismu tak, aby tento prostor časem zaplnili v rámci (sic!) normálního provozu.

autor: Karel Chlouba
zdroj: časopis Vozíčkář 2/2017